wz

příběhy

 

 

 

VÝLET

Královský pudl je pes skutečně společenský a přátelský, o čemž jsem se poměrně nedávno opět přesvědčila se svou Thalií.
Vyrazili jsme společně na výlet k naší milé kamarádce, která si  se svým mužem splnila svůj sen a  nedaleko Prahy si pořídili statek, kde nalezlo domov mnoho nejrůznějším zvířátek, která měla svůj předchozí osud nejistý a nyní žijí v přátelské a pohodové atmosféře. Do té doby by mě asi nikdy nenapadlo, že bych mohla vidět například bezproblémové soužití psů, koček, koz, ovcí, koní a jednoho prasátka, tak říkajíc v jednom prostoru, zvířata mají samozřejmě své ubytovací prostory, ale rozhodně nemají problém se na některém z velkých výběhů pohybovat společně.


Tedy vyrazili jsme, Thalia už před vraty do statku zvědavě větřila a natěšeně poskakovala /kdo ji zná, ví, že poskakuje ráda, často a především VYSOKO :) /. Vždy když je někde poprvé, tak je pořádně zvědavá a těší se, jakou že prima akci zase podnikneme.


Hned na dvoře nás přivítalo několik koček, které se díky tomu, že jsou na psy zvyklé, chovají naprosto klidně a suverénně, Thalia zvědavě očuchávala především úžasného kocoura Mojmíra, který si získal její největší sympatie a pokud to jen trošku šlo, neustále mu byla v patách a pozorovala ho. Kocour pochopitelně tento obdiv snášel velice dobře a vskutku roztomile se předváděl, nejvíce se mu líbilo chodit sem a tam po plotě a v patách měl svou velkou bílou obdivovatelku. :))
Za nedlouho se objevila Anežka, prasátko Anežka, důležité je poznamenat, že žádné ze zvířátek zde není určené ke konzumaci, takže všichni včetně třeba i králíků tady umírají věkem nikoliv díky gurmánským chutím.


Anežka je takový „pes s rypáčkem“, do této doby jsem neměla tušení, jaké je prase chytré a milé a hlavně čistotné zvíře. Chová se skutečně přátelsky a nyní už vím, že při každé naší další návštěvě jí největší radost udělám, pokud ji přivezu psí granule a podrbuju ji za ušima či na břiše. Thalia nejprve netušila, co se k nám řítí za tvora, krůček couvla, ale jakmile viděla, že Anežka nejeví zájem o ni, ale o obsah mého batohu, tak se ji zvědavě vydala nenápadně očuchávat. O něco později jsem viděla, jak už na Anežku vrtí ocáskem a nesměle jí vybízí ke hře. To mě pobavilo, Thalia žadonila o proběhnutí, což mi přišlo roztomilé, žádný štěkot nebo nervozita, ale jednoznačné gesto „pojď si hrát“, na což samozřejmě prasátko nereagovalo, takže Thalia odběhla za svým oblíbeným Mojmírem. :)


Na zahradě u koziček a oveček se Thalii také moc líbilo, myslím, že s touto partou by se dobře hrálo na honičku, zvířata opět tím, že jsou zvyklá na psy, tak jsou naprosto v pohodě a pudl v nezvyklém střihu je nemohl vyvést z rovnováhy.


Jedině u koníků Thalia předstírala, že je nevidí, tedy bílého poníka Sisinku ještě viděla, ale vskutku obrovského holandského teplokrevníka Querka, který roztomile a pomaloučku sklonil svou velkou hlavu, aby si Thalii řádně prohlédl a očuchal, tak toho raději přehlédla, předstírala při tom, že nutně sleduje něco důležitého na úplně opačné straně a nenápadně začala odcházet :))


Poslední naše pokochání patřilo ještě králíkům, kteří si hověli ve svých příbytcích a Thalia běhala od jedné klece ke druhé.
Nechtělo se té mé pudlí holce domů, to přiznám, asi každý z nás zná ten pocit, kdy se jeho pes směje, Thalia měla doslova tlamu od ucha k uchu. Slíbila jsem jí, že se za svými novými kamarády opět brzy podívá. Nastalo loučení, Mojmíra opouštěla celkem neochotně, věřím, že nutně potřebovala mňoukajícího parťáka domů. :) 
Od té doby vždy když na stateček přijedeme, tak si tam Thalia prohlídku užívá stejně jako tehdy poprvé, protože takové kamarády v parku v Praze prostě nenajde. :)

                                                         Michaela Hlubučková  & Christia Thalia Marco Bohemica

   
   
   
   
   

 

________________________________________________________________________________________________

Sportovní den s pudlem

Sobota 10.5. 2008 se stala dnem pohybu na čerstvém vzduchu, KPaCHP o.s. totiž uspořádal v Lounech sportovní den s pudlem. Opravdu prostorný výcvikový areál s čerstvě upraveným trávníkem a modrý nebem nad hlavou již od samotného rána dával tušit, že tenhle den by se mohl vydařit.

Během dopoledne nastalo na cvičišti pudlí velikostní a barevné hemžení. Měli jsme volně k dispozici překážky na agility, což bylo skvělé a tak jsme vymýšleli nejrůznější překážkové dráhy s ohledem na to, jednalo-li se o pudlí závodníky začátečníky či pokročilé. Majitelé si se svými psy během tréninku nejprve zkoušeli překážky a dozvídali se informace o programu celého dne. Poté se začalo soutěžit.

Musím říci, že i ti, kteří překážky viděli úplně poprvé, se docela rychle učili a například pevný tunel se záhy naučili bez problémů probíhat, jo holt pudlí inteligence v kombinaci s vhodnou odměnou dělají divy :)

Doplňkové zábavné soutěže byly vymýšleny hlavně k pobavení, skákalo se do výšky, aportovaly se míčky na čas, trénoval se coursing, běhalo se za páníčky, zkoušel se dogdancing apod.

Atmosféra byla uvolněná a pohodová, účastníci se rychle osmělili a po počáteční nejistotě, že zrovna tohle třeba jejich pejsek ještě nezná, se vrhali do jednotlivých soutěží.

Například při překážkovém běhu měli majitelé za úkol zvládnout dráhu společně se svým psem. Ono je něco jiného svého šikovného psa vysílat povely přes překážky, ale snažit se zdolat jednoduché skokové překážky a třeba slalom současně s ním to už chtělo jiné soustředění a taktiku, jak co nejméně překážet a brzdit svého psa. :)

Poté, co nám Klárka se svým šikovným a talentovaným Bennym předvedla svou taneční sestavu, jsme měli možnost vyzkoušet si také nejrůznější taneční kreace. Pomocí pamlsků se pejsci ochotně snažili proplétat mezi nohama svého páníčka, poskakovat, otáčet se apod. Ti zkušenější to zvládli i bez úplatku v podobě jídla :)

Ostatně černý trpasličí pudl Benny je důkazem toho, že s pudlem se dá úspěšně dělat většina kynologických disciplín, úspěšně závodí agility, běhá coursing, zvládá bravurně dogdancing, chytá frisbee, umí také nejrůznější vychytávky ze služební kynologie atd., takže jednotlivé ukázky, které nám Klárka s Bennym předvedla, opravdu stály za to.

Velká legrace byla v soutěžní kategorii pudl šikula, která obsahovala dovednosti: sed, leh, chůzi u nohy, štěkání na povel a hlídání odloženého předmětu, což byl libový kuřecí páreček, takže psi většinu dovedností zvládali a to přesně do momentu, kdy byli odloženi (majitel od té chvíle nesměl na psa promluvit a dávat mu jakýkoliv povel) a před ně byl zhruba v metrové vzdálenosti položen párek. No, dopředu se dle natěšených pudlích očíček dalo tušit, jak to dopadne, šup a páreček hlídali v bříšku, jeden jediný střední hnědý pudl Jonáš to zvládl a párku si nevšímal a zaslouženě vyhrál tuto soutěž.

V závěru proběhlo vyhlášení všech úspěšných, ale vítězi se stali podle mého názoru všichni, kteří se rozhodli, že stráví tento pohodový den společně se svými psy a ostatními pudlaři a zkusili jen tak pro radost soutěže, zatrénovali si na překážkách a popovídali si se svými přáteli. Jsem ráda, že jsem mohla poznat osobně nové lidičky, že jsme společně mohli pozorovat, jak si naši pudlové od toy až po velké společně hrají.

Pak při zpáteční cestě jsem pozorovala, jak moje Thalia v autě spokojeně usíná, byla vyběhaná a šťastná, že mohla celý den takhle báječně řádit.…tohle má podle mého názoru smysl. Tak nashledanou příště!

Další informace a mnoho fotografií z této akce naleznete na stránkách Klubu přátel a chovatelů pudlů. http://www.kpachp.cz/cs/

 

 

Michaela Hlubočková

_______________________________________________________________________________________________________________________________________

PŘÍŠERA Z VANY

Jak jsme si neporozumněli, aneb..... "fuj-tajkksl", to jsem se lekl.

Někdy vám mě chytne "fintivá", nebývá to moc často, ale někdy se mi to stane. Většinou v sobotu, když je celý byt prázdný. Děti venku a manžel někde ukryt mezi svými modely vláčků.

         Pejsci po pocházce chrupou, mají po baště a v bříšku teploučko. Jdu si napustit vanu, vhazuji takové ty voňavé "věci", připravuji si masku z jourtu, medu a citronu, Cipísek přihlíží. Ochutnat nechce. Jdu do koupelny a Cipís si jde na místečko.

         To je pohoda, teploučko, vůně a k tomu krásná hudba. Dávám si masku a relaxuji.............. Vtom dovnitř se zaklepáním vtrhne manžel a s výrazem fanatika a modeláře mi vypravuje jak ta mašinka..., pak se na mě podívá a zařve, jen krátce, teprve teď totiž zvedl oči aby se na mě podíval. Nařkl mě z toho, že mu to dělám schválně...../no, bylo to neplánované, ale za tu reakci to stálo:-):-)/ Smála jsem se až mě bolela bránice. A jak jsem se smála, pánové prominou, dámy odpustí "ksicht mi popraskal". No, to neva, stejně je už čas masku smýt. Jirka se vrátil ke svám modelům.

          Mě na tváři přistane měkký čumáček Cipíska. vzhledem k tomu, že naše vana je orientována tak, že ležíte zády ke dveřím neviděl mi do tváře. Broukala jsem mu, hladila a pak se na něj otočila a usmála se......Cipísek vytřeštil oči jak animovaný,  "vyletěl" do vzduchu ...takhle, takhle vysoko to bylo...zařval,  vyletěl z koupelny a začal štěkat. Řval jak zjednanej. Nepomohlo broukání, zákazy ani přemlouvání. Hlavou mu jistě letělo, že to strašidlo určitě sežralo paničku, mluví jejím hlasem a teď chce sežrat jeho, ubohého pudla. Řehtala jsem se až mi tekly slzy. Najednou se ve dveřích objevil manžel a za ním stál Cipísek, "žaloval"....sežralo to paničku:-). Když jsem vysvětlila Jirkovi co se stalo smáli jsme se spolu.

           Po smytí masky mě Cipísek vítal, vždyť mě přeci sežrala ta "vobluda", co se válela u nás ve vaně a pro nestravitelnost vrátila paničku zpátky "kudrnáčovi", to bylo radosti....nasmála jsem se tolik, že jestli smích prodlužuje život, budu tady nejméně o dva roky déle.......

 Míla Beranová Cipísek

_______________________________________________________________________________________________________________________________________

JARNÍ POVZDECHNUTÍ

 Alespoň tady v Praze už to tak vypadá. Je tu teplo, dokonce v parku zpívají ptáčci a snaží se svým zpěvem přehlušit ruch velkoměsta.

        Jaro je krásné také tím, že příroda nutí všechno živé k oplodňování a množení. I Cipíska. V parku zjistil, že hárající fenky jsou vlastně neuvěřitelně krásné /i když je jim patnáct, mají dva zuby, vypelichaný kožíšek a jediným jejich zájmem je kaše v misce/.

         Chodím s ním ráda do parku, neb je tam spousta pejsků a feniček s kterými udržujeme vřelé vztahy a teď, když fenky hárají....ještě vřelejší. Jakmile zjistím, že je v parku Kikina /objekt Cipískovy touhy ....popsána viz. výše/ nestačím se divit, jindy poslušný Cipísek se změní v naprostého ignoranta, který v životě neslyšel jediný povel a jeho jediným zájmem je...............zkusit oplodnit Kikinu.Její panička pro jeho počínání nemá pochopení.............to je, ale divné, že?............a navíc já také ne, takže, jakmile začnou Cipískovi "vlhnout" oči, odcházíme z parku. Zamilovaně se otáčí celou cestu, a domů se vleče jako by mu bylo 105. Doma pak "vyoperuje" ze svého plyšového medvěda vnitřnosti a hrdě ho nosí po bytě a dokazuje si svou ůmužnost"....ach ti "chlapi":-).

         Je zvláštní jak rychle utíká čas, pokud ho trávíte s tím, kdo vám čas vyplňuje svou přítomností. Nedávno jsem koukala na fotky, když k nám Cipísek přišel / a tehdy mu bylo 6měs./ byl ještě malý, roztomilý , nohatý chomáč srsti se špičatým čumáčkem a teď už dospívá...zmohutněl, je krásně osvalený a je to sebevědomý mladý pes, který, ale neztratil svou hravost a veselost..................koukám na něj a vzpomínám...........jdeme spát, ukládám ještě rozházené psí hračky a pohladím psího "kluka"........hezky se vyspi .................a Cipísku, dneska spi s packami na peřině :-)

 Míla Beranová Cipísek