wz

flyball

 

 

 

Historie flyballu

Flyball vznikl kolem roku 1970 v Severní Americe, kde se rychle rozšířil. Získal oblibu především u majitelů hravých, temperamentních psů a u psovodů, kteří se z důvodu horších tělesných dispozic nebo věku nemohli věnovat jiným sportům (jako např. agility).
Nový sport spoustu Američanů nadchl, ale až po třinácti letech jeho ukázek a neoficiálních závodů dosáhl tak vysoké úrovně, že došlo na konání samostatných oficiálních závodů.
Pro sjednocení pravidel a zaznamenání těch nejlepších výsledků vznikla v roce 1985 Severoamerická Flyballová Asociace (North American Flyball Association – NAFA), jejíž pravidla jsou základem většiny flyballových pravidel po celém světě.
Flyball se v krátké době rozšířil také do Evropy (zejména Velké Británie, Belgie, Holandska, Itálie a Rakouska), Austrálie i do Jižní Ameriky.
Některé země mají svá vlastní pravidla, ale pro mezinárodní utkání jsou obvykle využívána upravená pravidla NAFA . Pro Evropu jsou vzdálenosti přepočteny ze stop a palců na metry a centimetry.

_______________________________________________________________________________________________________________________________________

 

Flyball je sport i zábava pro temperamentní psy všech plemen.
Oproti agility má výhodu, že pro psovoda není tolik náročný, takže se mu mohou věnovat i fyzicky méně disponovaní psovodi.
Utkávají se v něm dvě čtyřčlenná družstva na dvou stejných flyballových dráhách.
Každá dráha se skládá ze čtyř stejných skokových překážek a flyballového boxu, který vystřeluje míček.
Na povel psovoda, který však zůstává za startovní linií, vyběhne pes na dráhu, překoná čtyři skokové překážky, naskočí na desku boxu (provede tzv. plaveckou otočku) - tím spustí mechaniku, chytí vystřelený míček a aportuje ho zpět přes překážky k psovodovi.

 

V okamžiku, kdy první pes z družstva protne cílovou čáru, vybíhá další pes. Vítězí družstvo, které má jako první v cíli všechny čtyři psy (a míčky).
Souhra družstva a vzájemná snášenlivost psů je ve flyballu mimořádně důležitá. Psi se spolu střídají na startovní/cílové čáře a v optimálním případě se míjejí čumák-čumák, přičemž se nesmí vzájemně napadnout.
Nic pro psí závistivce, kteří nesnesou, když proti nim přibíhá pes s míčkem... Na střídání se dá vyhrát nebo prohrát závod.
Závody družstev bývají velmi napínavé a právě v těchto okamžicích se flyball stává nefalšovaným adrenalinovým sportem.
Do poslední chvíle není rozhodnuto, kdo vyhraje, neboť na dráze se může ve zlomku vteřiny stát cokoliv...
Někdy se konají také závody dvojic nebo trojic, ale takovýto závod už nebývá tak zajímavý jako závod družstev.
Závody jednotlivců, které se pořádaly dříve, se už v současné době nepořádají.

_________________________________________________________

 

Odkaz na klub a děkujeme za poskytnutí tohoto příspěvku z klubových stránek. Více o flyballu se dozvíte zde

Flyball Club ČR

 

Děkujeme Ivetě Kotáskové+Božena Unno Jezve za zaslání fotografii.