wz

canisterapie

 

 

 

Canis – pes, terapie – léčba,   zkrátka léčba psem.
Canisterapie má široké využití v rámci rehabilitace dětí i dospělých. Rehabilitace by se dala rozdělit do tří kategorií

polohování- je kontaktní ležení se psem. Navozuje u klientů klid, pohodu, uvolnění a relaxaci.

Rehabilitace- aktivity za pomoci psa, kdy  se rozvíjí hrubá i jemná motorika, nutí klienty k verbální i neverbální komunikaci, rozvíjí u nich sociální cítění, zlepšuje koordinaci pohybů, a navíc psi pomocí her motivují klienty k  pohybu – rehabilitaci. .

cílená terapie – kdy je přítomen canisinstruktor, pes a odborník na klienta – terapeut.

Byla jsem požádána abych napsala a osvětlila jak pracují psi, pro tělesně postižené, a tak se pokusím vám tuto problematiku přiblížit,ale vzhledem k tomu, že nejsem žádný „psavec“ , berte tuto stránku ne jako odborný článek,ale jako povídání s někým kdo s pejsky pracuje právě v tomto oboru. JJJ

Máme psy, kteří pracují jako -  slepečtí-vodící psi pro nevidomé

  1. asistenční psi
  2. terapeutičtí psi
  3. balanční psi
  4. signální psi
  5. canisterapeutičtí psi

Já sama se zabývám výcvikem psů slepeckých, terapeutických a canisterapeutických (zdá se to stejné, ale rozdíl v tom je JJJ),a pak také výchovou a výcvikem „psa rodinného“, kdy na cvičáku společně s kolegyní radíme lidem jak cvičit se svým psem.

Nejprve se pokusím přiblížit vám práci psa canisterapeutického.
Pracuji pro občanské sdružení PSI PRO ŽIVOT a to se mimo hipoterapie (léčba pomocí koně) zabývá právě canisterapií u dětí s postižením, výcvikem psů pro postižené a přednáškami ve školách, kde dětem přibližujeme práci psů-asistentů.

Když jsem se rozhodla, že si pořídím psa na canisterapii k postiženým dětem, musela jsem zvážit mnoho faktorů:

původní využití plemene    (mělo by to být plemeno společenské,nebo plemeno, které s člověkem úzce  spolupracovalo)

temperament psa (pes, který je schopen z plné aktivity přejít do klidu)

velikost psa (od 45cm – malí pejsci jsou křehcí a k dětem se doporučují spíše větší

typ srsti  (příjemná na dotyk,dobře udržovatelná a můj osobní požadavek, pes  světlé barvy)

typ skusu (výrazný předkus působí hrozivě, navíc psi s tímto typem skusu dost slintají, ale koneckonců,můžeme si pomoci plenou,kterou v případě potřeby použijeme a psu tlamu otřeme )

konstituce psa  

povaha „plemene“

       -     povaha daného zvířete    (dědictví po rodičích a informace a zkušenosti získané během života. Důležitá je také socializace štěněte v ranném věku, nikdy by nemělo být štěně, které chceme využít na canisterapii, odchováváno u chovatele v kotci bez možnosti těsného kontaktu s člověkem)

Co je vlastně CANISTERAPIE?

Podpůrná rehabilitační metoda pomocí psaJ J¨J

   
Fotografie jsou jen ilustrační, při léčbě je pacient ve spodním prádle,aby byl léčebný efekt účinější

 

Canisterapie je s kladnými výsledky využívána u klientů se záchvatovitým onemocněním /epilepsie/, u dětské mozkové obrny, lehkých i těžkých mozkových disfunkcích, pro mentálně postižené, autisty, klienty s potřebou rehabilitace a jinak postižené.

Canisterapie je využívána v mnoha zařízeních jako jsou domovy důchodců, ústavy, dětské domovy, nemocnice, integrační centra apod. Všude tam docházejí „canistýmy“, tedy pes, který složil zkoušku /kde komise posuzuje vhodnost psa, pro práci canisterapeuta / a člověk, jeho majitel.

     Ne každý pes se ovšem na canisterapii hodí. Pes canisterapeut, by měl sám aktivně vyhledávat kontakt s lidmi, měl by být naprosto zdravý /řádně očkován a odčerven samozřejmostí/, nesmí být agresivní na lidi ani na zvířata, musí být povahově vyrovnaný a neměl by být přespříliš fixován na jednu osobu. Pes musí poslouchat  a plnit povely jiných lidí a dětí.

 Dalším důležitým bodem je souhra psa a psovoda. Pes mě musí uznávat jako autoritu, ale zároveň mi musí plně důvěřovat. Plně se smí zapojit do canis. práce až jako dospělý pes, který má perfektně zvládnutou základní poslušnost. My učíme ještě povely na posuňky, ty můžeme využít v práci s dětmi a při hrách.

U psů, kteří práci canisterapeuta už dělají je vhodné aby uměli reagovat i na tzv. „civilní povely“ místo „sedni“ u malých dětí používáme „hačí“ apod. K tomu nám krásně poslouží, pokud pes umí daný povel na posunek.
Další věcí,kterou musí canisterapeutický pes snést i oční kontakt, který je pro některé klienty velmi důležitý.
Výhodou je,pokud pes aportuje – přináší věci.
Pes nesmí reagovat na jiná zvířata v místnosti (někdy se totiž stane, že mají v ústavu třeba klec z papouškem, kočku nebo nějakého hlodavce a pes se nesmí nechat jejich přítomností rozptýlit v práci) JJJ

NEJDŮLEŽITĚJŠÍM bodem je fakt, že pes musí SÁM aktivně vyhledávat kontakt s klientem, jinak u psa hrozí syndrom „vyhoření“ a není nic smutnějšího než zvíře, kterého práce netěší. MY musíme mít napaměti, že pes není stroj, je to náš „parťák“,který by měl z našeho společného počínání radost, pokud tam chybí,  měli by jsme   se zamyslet, zda by pro psa nebylo lepší věnovat se třeba……..sportu, gaučingu, procházkám, výletům a canisterapii přenechat jinýmJ. Vždy by mělo být naším zájmem zdraví, radost a spokojenost našeho psa.
Pokud by vás zajímalo více informací o canisterapii,najdete nás na www.psiprozivot.cz

Míla Beranová Cipísek